Hnústí poprvé

Jak tak koukám, pánové poblitici v městě Hnústí zase pohnojili další nepohnojitelnou věc. Tentokráte jde o severočeské divadlo opery a baletu (netuším jestli jde i o činohru) a jeho dalším působení v Hnústí. Divadlo totiž patří, logicky, městu a to na něj najednou nemá peníze. Roční provoz stojí cca 72 miliónu a zaměstnává 170 převážně rádoby umělců. Podle vedení města však nejsou v rozpočtu peníze na provoz na příští rok. Kultura prostě přestala býti v Hnústí prioritou. A asi všichni vědí proč. Prostě na ní žádný peníze nikdo nevydělá, hlavně poblitici, tak proč by se o to vůbec zajímali, či se nějak jakkoliv starali, aby se z tohoto nádherného divadla nestal jen obyčejný stánek pro hostování souborů odjinud. Žádnej kruhák v něm asi nepostaví, obchodů se do něj moc nevejde, takže jediná možnost, jak na divadle vydělat, je postupně ho zrušit, zbořit a postavit místo něj další obchoďák. Jojo tohle je teprv zlatej důl.

>>> PETICE PRO ZACHOVÁNÍ ÚSTECKÉHO DIVADLA <<<

Hlavně, že se najdou peníze na obnovu malého parku v centru ústí, kde ořezali pár stromečků, udělali pár cestiček a přidali pár laviček (jednu za cca 50 tisíc) nazvali ho aktivním a to celé stálo suma sumárum 82 miliónů. Taky mají peníze na ty všechny kruháky a silnice a osobní ochranky městské policie v soukromých rezidencích, teď už povětšinou naštěstí bývalých, představitelů města Hnústí. Jediná kultura, kterou tak město bude nadále podporovat, je pivní kultura hokejová a možná i pivní kultura fotbalová (pokud se podaří zrušit divadlo, tak bude na fotbal).

Řešení? Atomovku, srovnat se zemí, zasypat, zatopit a zapomenout, že tam vůbec kdy nějaký město stálo.

... DestroyGroundselfDC

Pátek. Prostě pátek. Malý pátek.

Těšil jsem se jako malý dítě na koncert Positive tour v biograffu. Těšil jsem se jak velký dítě na křest nového cd Destroyself. A těšil jsem se stejně jako každý měsíc na další Grounded. Biograff bohužel padl, což mě zabolelo, ale dvě hlavní kapely večera dali pár dní předem vědět, že nepřijedó. Jejich blbost. Aspoň jsem měl poklidný nehektický večer, páč kdyby byli bývali hráli, tak bych měl o pár přesunů v mrazu postaráno. Nicméně jsem aspoň nepřišel o nic podstatného z trojkoncertu děčínské kapely Destroyself. Začali pěkně od podlahy country stylem (akusticky) pak normálním stylem a zakončili to parádně dioptrickým stylem. Zahráli nám pár krásných předělávek, lidi pařili, lidi zpívali, lidi hulákali, lidi tohle prostě rádi. Vše bylo doplněno skupinovým křestem nového cd. Lidí bylo pomnoho a asi se všichni bavili, takže to bylo všechno tak jak má být. Ke tahanicím a hádanicím okolo termínování koncertů se vyjadřovat nebudu. Za prvý o tom vím velký kulový a za druhý je mi to jedno.

Na grounded jsem vyrazil až v pozdních nočních hodinách, ostatně jako vždycky. Je to nejlepší způsob jak se vyhnout návalu náctiletých pobertů co neuměj chlastat. Ale to nic nemění na tom, že ti, co už si můžou říkat, že jsou dospělí, nejsou o nic lepší. DCground zahráli celý večer skvěle. Muzika jela parádně, lidi pařili, někteří si sice spletli dnb s Helenkou Vondráčkovou, ale alkohol tyhle rozdíly rychle vymazává. Pár lidí se bavilo, pár lidí dělalo problémy, pár lidí se pralo s vyhazovačema, pak se pár lidí malém pralo s policajtama. Že je to furt baví. Maj jít v deset domů a spát a je po problémech. Nafotil jsem pár fotek, občas se i povedli, trocha jsem si zapařil, trocha pokecal, trocha pochlastal a to bylo asi tak vše.

Cesta domů byla největším zážitkem večera. Tu krátkou 20 minutovou cestu jsem šel snad padesát minut. Krůček po kručků, pravá, levá, pravá, levá. Občas jsem vrávoral a byl to jen zázrak, že jsem si nerozbil hubu. Ano, nebylo to alkoholem jen prostě napadl sníh, pak trocha roztál a pak to celý zamrzlo. A já měl debil letní gumy. Kopec na letnou byl nejhorší. To bylo jako bludiště, kdy jsem hledal místečko na chodníku či na silnici, který nejmíň klouže a opatrně jsem krok za krokem našlapoval, jako kdyby se to pode mnou mělo propadnout. Nejtěžší bylo přejít ulici kde bydlím. Ona je taková vypuklá uprostřed, takže abych jí mohl přejít musel jsem do mírného kopce v kopci. A ten kopec v kopci byl prostě jako naschvál nejvíc namrzlý. To jsem vám pak letěl klidně kluzmo i pět metrů zpátky. Peklo, jsem pak celý rozčílený a rozhejbaný ani nemoh spát. Ale dobře mi tak.

No na závěr bych to shrnul, celý večer byl z mého pohledu jednak podobný té cestě domů, tedy takový pomalý, vratký, jednou kousek nahoře, jednou zas kus dolů a jednak asi tak stejně nudný jako je tenhle článek. Fotky budou, až mě k tomu někdo přemluví. :)))

P.S.: však já tě jednou stejně dostanu!!!

... gravity

Mě tak zase jednou napadlo... Newtonův gravitační zákon... Chápete ho někdo? Ty jeho tři známé zákony mechaniky jsou jasné - síla, setrvačnost a akce a reakce. Newtonův gravitační zákon zní asi takto: síla je úměrná součinu hmotností těles a nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti objektů. Ale to je stejně jedno. Když se na to podívám z mého selského pohledu, stále mi tam chybí jedna veličina. Určitě se většina z vás už dostala do situace, kdy jste toho prostě moc vypili, a pak najednou se zdála ta gravitační síla nějak moc velká, že vás to prostě táhlo k zemi. Tou veličinou je tedy alkohol. No a teď k tomu co mě napadlo. Jestliže, z mé vlastní zkušenosti, a jistě i mnohých z vás, je gravitace přímo úměrná vypitému alkoholu, co by se stalo, kdyby jsme vypili antialkohol. Z toho co vím o fungování vesmíru, hmoty a energie vím, že pravděpodobně všechno má nějaký svůj protiklad. Pozitrony je např. antičásticí elektronu, hmota má antihmotu, tak je asi samozřejmé, že alkohol bude mít svůj antialkohol. No a pak by to bylo jednoduché, čím více antialkoholu vypijem, tím přímoúměrně méně na nás gravitace bude působit. A když ho vypijeme dostatek, gravitace přestane působit úplně a my se začneme vznášet. Levitace tedy opravdu existuje!! Se divím, že na to nikdo nepřišel dřív. 

... regular zombies

Víte, jaká je nejčastější příčina úmrtí v severokorejské armádě? Průjem. Samozřejmě v obdobích mimo války a nevím podle jakých statistik. Korejsky neumím ani severně ani južně, takže se to holt na tom internetu docela blbě hledá. Ale představte si typického severokorejského vojáka nebo vojandu (pro lepší představu použijte obrázek vpravo). Pro informaci, podle U.S. Goverment blablabla jde o pátou největší armádu světa čítající 1,21 miliónu figurek. Statisticky každý pátý muž ve věku 17-54 let je v armádě. Ekonomika je v rozkladu, zemědělství nic moc a nějaký takýsi systém přerozdělování potravin jaksi nefunguje vůbec (na supermarket tam těžko narazíte). Co na to rolníci? Ti rolujou a většinu toho, co vyrolujou, odvedou státu. Něco si ale můžou nechat pro sebe a něco prostě prodávají na černém trhu, aby měli i ostatní co jíst. Co na to dělníci v továrnách? Makaj jako vyšití ale šroubkama a hřebíkama se moc nenajedí. Prodávají tak všechno co mají rolníkům, aby si od nich mohli koupit jídlo. Co na to jelita (všichni jsou si rovni jen funkcionáři strany jsou prostě o level výš)? Těm je to jedno, ti dostanou nažráno od jihokorejců, američanů, OSN, číňanů a dalších, kteří jim posílají sladkosti, když jsou chvilku hodní. A co na to, konečně, vojáci? Občas se k nim dostane nějaké to jídlo ale max tak o vánocích (jestli vůbec něco takového slaví). Trpí tedy hlady. Dalo by se říci, že umírají hlady. Severokorejští vojáci mají ale jednu velkou výhodu. Mají totiž zbraně. Tak když už pomalu začnou odpadávat hlady, rozhodnou se, že prostě udělají nějaký ten loupežný výpad do nějaké té severokorejské vesničky. Řinčí tu zbraněmi a berou rolníkům jejich tvrdou prací vypěstované plodiny a jedí. A jedí. A jedí. A jedí jako by neměli jíst dalších půl roku. A co se stane s člověkem, který hladoví, má scvrklý žaludek a vůbec celý organismus je přizpůsoben nízkému přísunu živin a najednou se přežere? Podle severokorejské armády umře na průjem.

... trimming

Zvolil jsem správné anglické slovíčko? Kdo ví, já teda ne. Dneska jsem narazil na fotografii jedné slavné mladé britské herečky Emmy Watson. Jistě ji znáte, jako jednu z hlavních postav filmového Harry Pottra, kde naprosto božsky ztvárňuje postavu malé mudlovské čarodějnice Hermiony. A světě můj, zděsil jsem se při pohledu na její nový look. Emma si totiž ostříhala vlasy nakrátko!! Sice jsem byl upozorněn, že je tak ostříhaná delší dobu, ale jak jsem si toho mohl všimnout, když koukám furt na ty fotky z doby prvních třech dílů Harryho Pottra, že? No co k tomuto novému účesu dodat... snad jen, že kdyby si vzala brýle, tak by mohla hrát samotného Harryho Pottra... blee. Ale dnes je moderní doba, bují tu prej nějaká emancipace nebo co, tak ať si ty krátký vlasy klidně nosí.

"Kam vede to zkracování, pane Děkane? Už třem psům usekli ocasy."

Ale nohy má pěkný to jo...

... Navigators

Včera proběhl koncert kapely Navigators v děčínském hudebním klubu Garage. Jde o kapelu pohybující se na pomezí hip hopu, r'n'b a taneční muziky. Ač mi ani jeden z uvedených stylů nic neříká a normálně je vůbec neposlouchám, a o samotných Navigators jsem nikdy neslyšel, jsem v sobotu ráno narazil na video s písní Rely On a byl jsem příjemně překvapen. Proto jsem moc neváhal a rozhodl se je večer jít navštívit a opravdu toho nelituji. Čekala na mě naprosto skvělá živá muzika, která rozhýbala naprosto každého v sále. Téměř dvouhodinový set plný nádherných tónů a úžasného trojzpěvu byl prostě úžasný. I když, musím uznat, že jsem se při některých pomalejších písničkách občas nudil. Holt jsem vyrostl na trochu odlišném stylu muziky. Celý koncert se ale potácel ve stínu děčínského vidláctví. A ano, taky jsem vidlák. Prostě jsem tuhle kapelku neznal a neznalo jí asi víc lidí. Fakt, že Navigators se prosadili MTV či jejich koncerty například v Praze v Lucerně jsou narvané k prasknutí, nám tu v Děčíně nic neříká. Snad jen kdyby byla třeba trocha lepší propagace. Zkrátka, bylo tam tak nějak poloprázdno. Na závěr musím pochválit ozvučení tohoto koncertu. O ten se starala dvojice zvukařů a měli k tomu pořádnej mixák a nejspíš i nějakou tu potuněnou aparaturu, paněvadž včerejší zvuk řadím mezi ty naprosto nejkvalitnější, které jsem v garáži kdy slyšel. Jen tak dál!

Foto není, neměl jsem foťák :P

... Burma

V pátek proběhl na katedře geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity JE Purkyně přednáškový blok v rámci Týdne geografie o Barmě. Blok byl organizován spolu s Barmským centrem praha http://www.burma-center.org, což je obecně prospěšná společnost založená barmskou komunitou v České republice v roce 2006. Tato opska má za poslání přispět k demokratizaci Barmy, dodržování lidských práv a zlepšení situace lidí v Barmě a v exilu.

Na první část bloku jsem dorazil s trochou zpoždění, takže nevím jak zhruba vypadal úvod, ale dle programu šlo o základní prezentaci země, uvedení do problematiky a střídavé pouštění krátkých video sestřihů shrnující nejpalčivější problémy Barmy posledních let s doplňujícím komentářem od zástupců Barmského centra. Stihl jsem shlédnout krátký videodokument o Cyklonu Nargis. Ten v roce 2008 naprosto zdevastoval oblast delty řeky Iravadi, vyžádal si více jak 100 000 tisíc obětí na lidských životech a více než milión obyvatel přišlo o střechu nad hlavou. Toť ze strany přírody, ale jistě si pamatujete z novin či z televizních zpravodajství, jak vojenský režim, který zde vládne od šedesátých let, bránil zahraničním humanitárním pracovníkům přístup do země a mezinárodně poskytovanou materiální pomoc vojenská junta přebalovala a vydávala za vlastní. Vládu tehdy zajímalo spíše blížící se "referendum" o změně ústavy, než pomoc vlastním lidem, kteří se díky matce přírodě octli ve velkých problémech. Postiženým lidem tak pomáhali především budhističtí mniši, které však vláda nemusí, protože jde o jedinou sílu (mnichů je v zemi skoro půl miliónu), která by mohla způsobit vládnoucím generálům opravdové potíže. Proto se vláda spíše mnichům snažila v této pomoci zabránit. Dále jsme se zabývali problematikou uprchlíků, jednak celosvětově a jednak jejich postavením v České republice. V rámci projektu UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) se za poslední tuším tři roky přistěhovalo do České republiky cca 80 barmských uprchlíků, kterých se zde ujmou odborní pracovníci a pomalu jim pomáhají začlenit se do tohoto, pro ně velmi nezvyklého, prostředí. Překážkou pro ně je především jazyková bariéra a velmi velké rozdíly mezi barmskou a evropskou kulturou. Jejich pozici neusnadňuje ani nízká úroveň vzdělání.

Nakonec přišlo promítání dokumentu "Burma VJ". Skupině mladých odvážných barmánců se podařilo zachytit pomocí malých videokamer a mobilních telefonů protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich následné surové potlačení. Záběry se jim podařilo pravidelně dostávat do světových medií. Dokument zachycuje chronologicky vývoj událostí a komponuje do sebe již známé záběry z demonstrací se záznamy telefonních rozhovorů mezi mladými dokumentaristy, což do diváka vtahuje do oné atmosféry strachu, jež vyvolávala vládnoucí strana, které záběry v zahraničních mediích dokázali rozžhavit do ruda.

Po krvelačném povstání následovala krátká diskuze a pak přišlo, pro mě nečekané, pozvání na barmský oběd. Co to bylo a jak se to přesně jmenovalo netuším. Bylo to takové mleté maso zadělané v hroudě těstoviny a podávalo se spolu s chilli omáčkou. Ale musím uznat, že to byla opravdu chuťovka, a po dvou dnech můžu bezpečně prohlásit, že chutnala i mému trávícímu ústrojí. Následovalo losování o knihu karikatur pana Harn Laye, zahájení jeho výstavy v prostorách katedry geografie a okoukávání barmského fair trade stánku.

Zboží z toho stánku můžete nakoupit na barmském eshopu.

Zprávy o aktuálním dění v Barmě (nedávno proběhlé "demokratické" volby, propuštění bývalé vůdkyně opozice Su Ťij) sledujte na stránkách Barmského centra nebo na facebooku.


FREE BURMA!!

... blogging

Tak jsem se rozhodl po několika dlouhých letech opět psát svůj vlastní blog. Ptáte se proč? I já se sám sebe ptám, co mě to zase napadlo, ale věc se mám asi tak. Už mě prostě přestalo bavit se furt flákat, koukat do stropu, poslouchat ploužáky či jen tak vyluzovat falešné tóny z akustické kytary. Leč ono to není zrovna snadné si jen tak říct, že odteď budu furt aktivní a budu svůj čas využívat co nejvíc efektivně. Kéžby to tak šlo. Proto jsem se rozhodl jít cestou postupné progrese a postupně si zaplňovat svůj promrhaný čas něčím, co mi bude aspoň k užitku. Takže obětuji třeba koukání na tu pitomou Hannu Montanu na úkor psaní tohoto blogu. Ano, vážení, jsem furt blázen, nemusíte se o mě bát. A snad se zas naučím trocha psát, opráším zavedené slohové postupy, pravopis a doufám, že nějak zázračně objevím způsob, jak srozumitelně vyjadřovat svoje pomatené myšlenky.

Abych řekl pravdu, teď jsem dopsal pár řádku, kouknul se na hodiny, a mám s tím chuť seknout. Je to hrůza, píšu pomalu, zmateně, myšlenky a slova hledám marně v jakési černé díře, která dí uprostřed mé hlavy. Ale tak to prostě je a já tu teď budu psát hlavně proto, abych se z tohohle marasu dostal a zase se v něčem zdokonalil. V něčem, co mi může být do budoucna, prospěšné. (Ta poslední věta byla tak čistopravopisně, až se mi z toho udělalo špatně)

Takže tedy (takhle by žádná věta neměla začínat, kor když je na začátku odstavce) to by bylo o mém blogování. Dám si cíl napsat alespoň tři příspěvky týdně. Je to hodně co? Já to ale zvládnu!! Na závěr bych chtěl ale případné čtenáře upozornit, že čtení tohoto blogu je velmi návykové, škodí vám i lidem ve vašem okolí, každý přečtený článek zkracuje život o pět minut, poškozuje sperma a snižuje plodnost atd.. atd...

JE TO PROSTĚ JENOM VAŠE BLBOST!

du si dat cigaro