Těšil jsem se jako malý dítě na koncert Positive tour v biograffu. Těšil jsem se jak velký dítě na křest nového cd Destroyself. A těšil jsem se stejně jako každý měsíc na další Grounded. Biograff bohužel padl, což mě zabolelo, ale dvě hlavní kapely večera dali pár dní předem vědět, že nepřijedó. Jejich blbost. Aspoň jsem měl poklidný nehektický večer, páč kdyby byli bývali hráli, tak bych měl o pár přesunů v mrazu postaráno. Nicméně jsem aspoň nepřišel o nic podstatného z trojkoncertu děčínské kapely Destroyself. Začali pěkně od podlahy country stylem (akusticky) pak normálním stylem a zakončili to parádně dioptrickým stylem. Zahráli nám pár krásných předělávek, lidi pařili, lidi zpívali, lidi hulákali, lidi tohle prostě rádi. Vše bylo doplněno skupinovým křestem nového cd. Lidí bylo pomnoho a asi se všichni bavili, takže to bylo všechno tak jak má být. Ke tahanicím a hádanicím okolo termínování koncertů se vyjadřovat nebudu. Za prvý o tom vím velký kulový a za druhý je mi to jedno.
Na grounded jsem vyrazil až v pozdních nočních hodinách, ostatně jako vždycky. Je to nejlepší způsob jak se vyhnout návalu náctiletých pobertů co neuměj chlastat. Ale to nic nemění na tom, že ti, co už si můžou říkat, že jsou dospělí, nejsou o nic lepší. DCground zahráli celý večer skvěle. Muzika jela parádně, lidi pařili, někteří si sice spletli dnb s Helenkou Vondráčkovou, ale alkohol tyhle rozdíly rychle vymazává. Pár lidí se bavilo, pár lidí dělalo problémy, pár lidí se pralo s vyhazovačema, pak se pár lidí malém pralo s policajtama. Že je to furt baví. Maj jít v deset domů a spát a je po problémech. Nafotil jsem pár fotek, občas se i povedli, trocha jsem si zapařil, trocha pokecal, trocha pochlastal a to bylo asi tak vše.
Cesta domů byla největším zážitkem večera. Tu krátkou 20 minutovou cestu jsem šel snad padesát minut. Krůček po kručků, pravá, levá, pravá, levá. Občas jsem vrávoral a byl to jen zázrak, že jsem si nerozbil hubu. Ano, nebylo to alkoholem jen prostě napadl sníh, pak trocha roztál a pak to celý zamrzlo. A já měl debil letní gumy. Kopec na letnou byl nejhorší. To bylo jako bludiště, kdy jsem hledal místečko na chodníku či na silnici, který nejmíň klouže a opatrně jsem krok za krokem našlapoval, jako kdyby se to pode mnou mělo propadnout. Nejtěžší bylo přejít ulici kde bydlím. Ona je taková vypuklá uprostřed, takže abych jí mohl přejít musel jsem do mírného kopce v kopci. A ten kopec v kopci byl prostě jako naschvál nejvíc namrzlý. To jsem vám pak letěl klidně kluzmo i pět metrů zpátky. Peklo, jsem pak celý rozčílený a rozhejbaný ani nemoh spát. Ale dobře mi tak.
No na závěr bych to shrnul, celý večer byl z mého pohledu jednak podobný té cestě domů, tedy takový pomalý, vratký, jednou kousek nahoře, jednou zas kus dolů a jednak asi tak stejně nudný jako je tenhle článek. Fotky budou, až mě k tomu někdo přemluví. :)))
P.S.: však já tě jednou stejně dostanu!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat